Dlouhodobý pronájem se vyplatí, pokuty odrazují, nejsou však řešením 

Dvacet tisíc korun. Tolik musí zaplatit za porušení stavebních předpisů majitel bytu z Prahy, který ho nabízel na krátkodobé ubytovávání hostů prostřednictvím platformy Airbnb. Hlavní město pokutu udělilo s argumentací, že i takový byt musí dodržovat všechna nařízení platná pro hotely. Navíc pokutu může pražský magistrát ukládat opakovaně. Ukazuje se tak, že na první pohled rychlé a bezpracné vydělávání peněz zase tak výhodné nebude, upozorňuje RNDr. Evžen Korec, CSc., generální ředitel a předseda představenstva EKOSPOL, a. s.

A dále ve svém komentáři uvádí: Už koronavirová krize a s ní spojený zásadní pokles cestovního ruchu ukázal na to, jak je tento typ pronajímání bytu zranitelný. Je totiž jednostranně závislý na počtu zahraničních turistů, jichž však poslední dva roky přijíždí výrazně méně. Potvrzuje se tak to, na co upozorňuji už delší dobu. Solidní dlouhodobý nájemník se vyplatí více než nestálý ukřičený turista. Jakkoliv může být myšlenka poskytovat volné bytové kapacity ke krátkodobému ubytování přínosná, z dlouhodobého hlediska zápory nikdy nepřeváží klady.

Krátkodobé ubytování láká majitele nemovitostí hlavně na možnost získat vyšší jednorázový příjem. Turista za jednu či pár nocí zaplatí zákonitě více, než nájemce obývající byt celý měsíc nebo ještě déle. Mnoho vlastníků nemovitostí ale už nevidí druhou stranu věci. Aby opravdu dosáhli vyššího příjmu, museli by mít byt pronajatý po většinu měsíce. Ve skutečnosti ale budou i v běžné sezóně rádi, když se jim podaří dosáhnout padesátiprocentní obsazenosti. Pak samozřejmě výnos z krátkodobého pronájmu výrazně klesá.

Problémem je také časté střídání hostů. Majitel totiž musí zajistit předání klíčů a po skončení pobytu je také od hostů převzít zpátky. Poté je potřeba byt uklidit, převléknout ložní prádlo, vynést koše a doplnit spotřebované hygienické přípravky. To je samozřejmě časově dost náročné, a pokud majitel bydlí od pronajímaného bytu dále, tak to i s cestou může zabrat i několik hodin. Řešením může být najmout si na tyto služby specializovanou firmu, kterých se na trhu v posledních letech objevilo už více. Jenže ty to zadarmo neudělají, naopak nechají si za to pořádně zaplatit. Tím se ale majitel pronajímaného bytu připravuje o podstatnou část zisku.

Nehledě na to, že se tímto typem podnikání často nadobro rozkmotří s obyvateli okolních bytů. Těm totiž časté střídání sousedů zpravidla velmi vadí. Nejde jen o to, že hlavně mladší cizinci bývají velmi hluční a jen neradi respektují večerku a noční klid. Obavy vzbuzuje už jen to, že do společných prostor vstupuje obrovské množství lidí, které nedokáže nikdo kontrolovat. Člověk, který v domě stráví maximálně pár nocí, také nemá takovou potřebu starat se o společné části domu. Nejen proto se už objevila první společenství vlastníků, která krátkodobé pronájmy ve svých stanovách zcela zakázala.

Restrikce navíc mohou přijít i z centrální úrovně. Hlavní město Praha i stát už delší dobu deklarují, že přijmou pravidla, která by možnost poskytovat krátkodobé pronajímání nemovitostí omezila. Nemyslím si, že je to správné. Stát ani samospráva by neměla zasahovat do toho, jakým způsobem vlastník se svým majetkem nakládá. Zvažované zákazy typu kolik dnů v roce může vlastník byt krátkodobě pronajímat, jsou návratem k socialistickému diktátu a vracejí naši zemi o třicet zpátky. Mnohem účinnější by bylo, kdyby představitelé města a státu mnohem více poukazovali na nevýhody krátkodobých pronájmů a zaměřili se na vyzdvihování přínosů dlouhodobých nájemců. Kromě toho mohou už nyní důsledněji vymáhat dodržování všech povinností včetně odvodů daní za tento typ podnikání. Současná krize jim v přesvědčování, že solidní dlouhodobý nájemce je výhodnější, výrazně pomohla, předpokládá Evžen Korec.