Krize v povolování nových rezidenčních projektů a nedostatek připravených pozemků stále častěji vede investory k tomu, že pro bytovou výstavbu zvolí už existující budovu, která však slouží k jinému účelu. Jen v prvním pololetí letošního roku už stavební firmy v nebytových prostorách dokončily 344 nových bytů, což představuje meziroční nárůst o 25 procent. Vyplývá to z aktuální dat Českého statistického úřadu (ČSÚ). Zároveň jde o druhý nejvyšší výsledek za posledních deset let, upozorňuje ve svém komentáři RNDr. Evžen Korec, CSc., generální ředitel a předseda představenstva EKOSPOL, a. s.
A dále píše: Povolování nových staveb je u nás aktuálně natolik složité a zdlouhavé, že se mnoha investorům vyplatí i dříve nepříliš využívané cesty. Jednou z nich je právě přeměna nebytových prostor na nové byty. I zde je nutné získat souhlas s výstavbou, a navíc ještě i se změnou způsobu využívání stávající stavby. Přesto u už stojících budov je získání povolení ke stavebním úpravám často jednodušší a rychlejší než vyběhat všechna potřebná razítka pro zcela novou výstavbu.
Stále častěji se proto setkáváme s tím, že majitelé kancelářských či dokonce skladových budov mění jejich dispozice a vybavení tak, aby z pracovních prostor mohli vybudovat nové byty. Ještě v devadesátých letech minulého století byl trend opačný – z mnoha bytových domů hlavně v centrech měst dělali jejich majitelé kanceláře a komerční prostory. Až obrovská poptávka po bydlení v posledních letech přiměla spoustu takových vlastníků nemovitostí uvažovat zcela opačně.
Někteří ale mohou narazit na změnu pravidel pro bytovou výstavbu. I byty vznikající v budovách, které dříve sloužily k bydlení, musí splňovat současné stavební předpisy. Často se tak může stát, že změna z kanceláří či jiného využití zpět na bytovou funkci už není možná. A to i v takových budovách, které jako bytové domy vyrostly a v nichž se mnoho desítek let bez problémů bydlelo. Nicméně požadavky na bydlení se v průběhu času posunuly a majitelé nebytových budov by s tím měli počítat předem, uvádí v závěru svého komentáře Evžen Korec.