Ministerstvo financí České republiky v poslední době přišlo s návrhy, které se přímo dotýkají výstavby v České republice. Návrhy přitom spojuje jediné: další finanční zatížení výstavby v ČR (které se ve svém důsledku dotkne především koncových spotřebitelů). Asociace developerů před sektorovými daněmi a restrikcemi varuje a upozorňuje, že již dnes stát z developerské činnosti zásadně profituje (například v současné době získává 1 milion korun z průměrného prodaného bytu).
První z návrhů, který ministryně financí Schillerová avizuje, by mohl změnit daň z nemovitostí, jejichž výši určují obce a města. Podle prezentovaného návrhu budou moci zvedat obce a města více místní koeficient v lokalitách, kde jsou například továrny nebo jiné průmyslové celky.
„Jedná se fakticky o sektorovou daň, která se následně promítne do koncových cen, které zaplatí spotřebitelé. Jedná se navíc o nesystémové řešení, kterým chce Ministerstvo financí odklonit tlak na změnu Rozpočtového určení daní, po kterém volají města a obce prostřednictvím Svazu měst a obcí České republiky,“ říká Ing. Tomáš Kadeřábek, ředitel Asociace developerů České republiky.
Jak dodává, Asociace podporuje diskusi a na ní navazující změnu právě v rozdělení Rozpočtového určení daní, aby obce a města měla větší podíl z daní, které platí místní podniky. „Pokud by obce a města měly zásadnější příjem z daní, které produkuje jejich katastr, jednalo by se o systémové a dlouhodobě správní řešení,“ vysvětluje Kadeřábek. Za nešťastný argument lze považovat tvrzení, že EU dlouhodobě ČR kritizuje za nízkou výši daně z nemovitosti. „Před tím, než se udělá takové zjednodušené tvrzení, je potřeba analyzovat celkové daňové zatížení výstavby v jednotlivých zemích EU v porovnání s ČR. Pokud se tedy poukazuje na nízkou jednu daň, je otázkou, zda jiné daňové zátěže nejsou naopak vyšší,“ doplňuje Kadeřábek.
Za naprosto nešťastný považuje Asociace developerů nápad prodloužit zkušební období, kdy lidé platí daň z příjmu při prodeji nemovitostí. Současných 5 let chce ministryně prodloužit na 15 roků. Poukazuje přitom na takzvané „investiční byty“, které se staly ČR v poslední době mýtem. „Investiční byty nejsou ničím jiným než nájemními byty. Jedná se de facto o jednu z forem úspory lidí, kteří byty kupují například pro své děti – a do doby, než v nich budou bydlet, je pronajímají, nebo kteří je kupují jako formát „penzijního pojištění“, a také je pronajímají.“
Vzhledem k nedostatku nájemního bydlení je snaha dělat restrikce v této oblasti velmi nešťastné. Lidé, kteří byty za účelem jejich dalšího pronájmu kupují je mají v držení většinou delší časový úsek. Přesto musejí počítat s různými možnými scénáři vývoje, včetně například nutnosti byt prodat v případě změny rodinné či finanční situace.
„Prodloužení daňového testu z 5 na 15 let trh s nemovitostmi nijak pozitivně neovlivní, protože lidé, kteří dnes byty kupují pro sebe, je kupují s delším časovým horizontem než je 15 let, protože je kromě vlastního bydlení pořizují i jako investici na stáří či pro děti. Počet kupujících, kteří byty kupují pro účely dalšího prodeje před uplynutím časového testu, je na trhu zcela minimálně a ani u nich navrhovaná změna nepřinese žádnou změnu v jejich přístupu k bytům, protože daň z prodeje bytu již mají ve svých výpočtech zahrnutu. Tato změna však nejvíce dolehne na běžné spotřebitele, kteří z jakýchkoli důvodů budou potřebovat svůj byt prodat před uplynutím lhůty, například kvůli rodinným důvodům, stěhování apod. Výrazně negativní vliv bude mít toto opatření na mobilitu pracovní síly, která je beztak v ČR již jedna z nejnižších v Evropě.,“ říká ředitel Asociace developerů, Tomáš Kadeřábek.