Centralizovaný stavební úřad by měl urychlit povolování staveb, ale….

Bohulibý plán, o kterém se intenzivněji mluví od posledních komunálních voleb, předpokládá, že velké a složité stavby by měl povolovat jeden specializovaný stavební úřad. Ale ouha, podle médií tato myšlenka nyní rozděluje koalici na pražském magistrátu. Jde přitom o jeden z nejrychlejších způsobů, jak odblokovat zaseknuté povolování staveb, kvůli kterému mimo jiné výrazně zdražují nové byty, komentuje současný stav jednání RNDr. Evžen Korec, CSc., generální ředitel a předseda představenstva EKOSPOL, a. s.
 

A dále v komentáři píše: Centrální stavební úřad, po němž volám už léta, umožní například soustředit největší odborníky na jednom místě. To je výhodné zvlášť v současné době jednotlivé stavební úřady, kterých je jen v Praze neuvěřitelných 22, jen horko těžko shání odborníky a místa odborných referentů zůstávají dlouhou dobu prázdná. O složitých stavbách tak často musí rozhodovat úředníci, kteří až dosud povolovali třeba jen výstavbu plotu či zahradní kůlny. Není divu, že jejich rozhodnutí často provází spousta nedostatků, kvůli kterým je nadřízený magistrátní odbor vrací zpět k přepracování.
 

Pokud by složitější stavby povoloval centrální úřad, jistě by podobných administrativních chyb ubylo. A personálně poddimenzované místní stavební úřady by měly dostatek času na povolování drobnějších věcí, které jsou podstatné z místního hlediska, ale celoměstský dopad nemají velký. Je to podobné jako ve zdravotnictví, kde drobné a jednoduché zákroky provádí regionální nemocnice a na komplikované operace míří pacient do nadregionálního specializovaného centra.
 

Věc, která může tento plán ohrozit, je potvrzením mé dlouholeté kritiky. Zásadně proti záměru, který prosazuje i ministerstvo pro místní rozvoj, jsou místní samosprávy. Ty se bojí, že přijdou o vliv na „své“ stavební úřady. De facto tím jen potvrzují to, že mnohdy i přes deklarovanou nezávislost stavebních úřadů určuje jejich agendu vedení dané obce.

Úředníci stavebních úřadů jsou sice bráni jako představitelé státní správy, ale zcela nesmyslně je zaměstnává obecní úřad. Jako takoví jsou přitom závislí na tajemníkovi, který rozhoduje o jejich odměnách. Tajemníka přitom jmenuje starosta, takže jeho vliv na zaměstnance stavebního úřadu, kteří často sídlí přímo v prostorách radnice, je více než zřejmý. Nejen pomocí finančního tlaku tak dokáže lokální politik přinutit stavební úřad rozhodovat tak, jak vedení obce potřebuje. Dochází tak často k tomu, že úřad stavbu nepovolí jen proto, že s ní nesouhlasí starosta, který si na boji proti nové výstavbě vybudoval svou politickou kariéru.
 

Ostatně už i soudy opakovaně tuto systémovou podjatost řešily a její existenci potvrdily tím, že přesunuly územní řízení z místně příslušného stavebního úřadu do jiného kraje. To však jen více zdržuje už tak nekonečný povolovací proces.
 

Centralizovaný stavební úřad by byl více odstřihnut od zájmů lokálních politiků a mohl by rozhodovat na základě odborných kritérií, například souladu stavebního záměru s platným územním plánem. Radnice by tak přišly o významný nástroj vlivu, kterým často investory vydíraly.
 

Doufám však, že zodpovědní politici tyto krátkodobé a neudržitelné zájmy různých lokálních politických uskupení nevyslyší a že při jejich rozhodování převáží odborné argumenty. Urychlit výstavbu nejen bytových projektů, ale také klíčové infrastruktury či veřejných budov je totiž nutným předpokladem pro další rozvoj celé společnosti, uzavírá svůj komentář Evžen Korec.