Magistrát zadal IPR vypracovat strategii řešení snižující se dostupnosti bydlení. Recept je ale jednoduchý: více stavět! 

Recept na zvýšení dostupnosti bydlení hledá pražský Institut plánování a rozvoje (IPR). Radní ho pověřili vypracováním Strategie rozvoje bydlení na území Prahy, která má připravit koncepci bytové politiky hlavního města do roku 2040 až 2050. Má jít o reakci na zhoršující se dostupnost bydlení, uvádí ve svém komentáři k tomuto rozhodnutí RNDr. Evžen Korec, CSc., generální ředitel a předseda představenstva EKOSPOL a. s.

A dále píše: Situace na realitním trhu je opravdu vážná a je dobře, že se tím vedení města intenzivně zabývá. Pro vyřešení současného tristního stavu však není potřeba dlouze hledat komplikovaná řešení. Ta jsou všem lidem z oboru dávno jasná.

Ceny bytů (nejen) v hlavním městě rostou ze tří hlavních důvodů. Jde o nedostatek pozemků, zablokovaný povolovací proces a rychlé zdražování stavebních prací. Pokud to vezmu od konce, tak po předchozích meziročních nárůstech cen stavebních prací v řádu desítek procent v posledních měsících pozoruji spíše stagnaci a neočekávám, že by se to mělo v dohledné době změnit. Vliv tohoto problému na cenu bytů tak zatím není nutné řešit. Ostatně s nedostatkem zkušených pracovníků ve stavebnictví a zručných řemeslníků hlavní město příliš pomoct nemůže.

Druhý problém – tedy pomalé povolování staveb – však vedení města může nejen ovlivnit, ale dokáže ho i změnit. A to relativně rychle. Stačí k tomu jen jediné: Magistrát musí jasně deklarovat, že zvýšení dostupnosti bydlení je jedním z jeho hlavních cílů a podle toho i konat. Musí tlačit jednotlivé místní stavební úřady i své zřizované organizace k tomu, aby rozhodovaly co nejrychleji. Stavební řízení totiž často prodlužují nejen stavební úřady, ale také takzvané dotčené orgány státní správy, které místo 30 dní vydávají rozhodnutí i déle než rok. Mnoho z nich přitom spadá přímo pod pražský magistrát, který tak může jednoduše zjednat nápravu.

Na IPR pak zbývá hlavně třetí zásadní komplikace – nedostatek pozemků. Stávající územní plán totiž platí už dvě desetiletí, aniž by se před deseti lety aktualizoval, jak bylo původně při jeho schvalování v plánu. Pozemky vhodné pro bytovou výstavbu se tak prakticky vyčerpaly a ceny těch pár zbývajících se dostaly na takové úrovně, že cenově dostupné bydlení na nich nikdy nevznikne. Řešením není ani odblokování stavebních uzávěr na takzvaných brownfieldech v užším centru města. Tyto pozemky jsou jednak drahé, a pak také spoustu peněz bude stát jejich revitalizace a dekontaminace. To v konečném důsledku prodraží byty na nich postavené.

Jedinou cestou k cenově dostupnému bydlení jsou pozemky v okrajových částech Prahy. Jejich pořízení vyjde levněji a plánování velkých rezidenčních projektů o tisíci bytech umožní opět nabídnout nižší ceny. Právě velikost projektu totiž znamená úsporu z rozsahu a tím i nižší konečné ceny pro zákazníky.

IPR by se proto měl ve své analýze zaměřit hlavně na vytipování vhodných pozemků, kde by taková masivní bytová výstavba včetně dostatečné infrastruktury měla v budoucnu probíhat. Potřebovat budeme desítky tisíc bytů v levnějších rezidenčních projektech, bez nich se krize bydlení nikdy nevyřeší, uzavírá svůj komentář Evžen Korec.