Soukromí investoři by mohli zbrzdit předpokládaný pád trhu, prodloužení doby pro platbu daně z příjmu na 15 let však může být vážnou překážkou

Stín koronavirové krize důkladně zakryl plán ministerstva financí, který může zasadit další ránu nyní těžce zkoušenému realitnímu trhu. Meziresortním připomínkovým řízením prošel návrh prodloužit dobu, po kterou prodej nemovitosti podléhá nutnosti platit daň z příjmu ze současných pěti až na 15 let. To je další podříznutí celého trhu, protože tohle opatření může negativně zasáhnout velkou skupinu investorů, uvádí ve svém komentáři RNDr. Evžen Korec, CSc., generální ředitel a předseda představenstva EKOSPOL a. s.

A dále píše: Realitní trh by mohl být zablokovaný poměrně dlouho, investice do nemovitostí patří k prvním, které domácnosti odloží na lepší časy. Naopak investoři s přebytkem peněz by mohli nemovitosti vyhledávat i nadále, protože patří k nejbezpečnějším investicím vůbec. Z dlouhodobého hlediska neztrácí na ceně, naopak spíše posilují. To šlo vidět po zatím poslední velké ekonomické krizi po roce 2008, kdy ceny nemovitostí sice krátkodobě klesly, ale v následujících letech výrazně rostly, takže jsou nyní o desítky procent výše. Právě investoři by nyní mohli být těmi, kdo podrží celý trh před ještě hlubším pádem. To bychom jim ale nesměli házet klacky pod nohy.

Českým specifikem, které ovlivňuje celou debatu o investorech do nemovitostí, je negativní vnímání slova spekulant jako někoho, kvůli kterému domácnosti nedosáhnou na vlastní bydlení. Spekulace na růst jsou přitom zcela legitimní a stojí na nich celá ekonomika vyspělých států. 

V tomto kontextu musím zdůraznit jednu věc, která se ve veřejné debatě často ztrácí. Investoři do nemovitostí nejsou žádní zlí spekulanti, kteří uměle navyšují ceny. Upřímně si ani moc nedokážu představit, jak by to asi tak dělali. Cenovou politiku nastavuje prodávající a promítá se do ní spousta věcí. Od ceny pozemků, přes ceny stavebních prací až po náklady na samotný prodej.

Je pravda, že ceny nových bytů i těch starších v posledních letech rostly, a mnohde velmi razantně. Nemohla za to zvýšená poptávka, ale spíše extrémně nízká nabídka. Zablokovaný proces povolování nových staveb a také nedostatek pozemků vhodných k bytové výstavbě kvůli zastaralým územním plánům jsou akcelerátory cenového růstu. Jen administrativní průtahy při získávání stavebního povolení zvýší cenu bytu v průměru o deset procent, což znamená stovky tisíc korun. Výrazný vliv na růst cen mělo také razantní zdražení stavebních prací, v případě některých profesí meziročně o desítky procent.

Je proto třeba začít investory do nemovitostí vnímat reálněji. Tedy jako ty, kteří poskytují bydlení těm, kteří si vlastní nemovitost dovolit nemohou. Poté, co se města a stát hromadně zbavil vlastních bytů v často podezřelých privatizacích, jsou právě investoři prakticky jediní, kdo poskytuje nájemní bydlení. Bez vlastníků více bytů či domů by stovky tisíc domácností neměly kde bydlet.

Proto bychom měli nemovitostní investory přestat ostrakizovat a přijmout je za přirozenou součást rezidenčního trhu. Stejně jako individuální kupci na něm mají své nepostradatelné místo. Jejich význam si více uvědomíme právě nyní v době krize, kdy běžné domácnosti větší investice na čas omezí. Investoři by mohli tento výpadek částečně nahradit a udržet realitní trh nad vodou. 

Přestaňme proto bombardovat realitní trh dalšími a dalšími omezeními a pojďme ho spíše podpořit. Například tím, že upustíme od zatím posledního nápadu resortu financí zatížit prodej nemovitostí daní z příjmu i po patnácti letech, uzavírá svůj komentář Evžen Korec.